Střelecká galerie

První chodba, které bych se v popisu chtěl věnovat, nese název hlavní galerie. Někdy se používá i názvu střelecká galerie, od něhož můžeme lehce odvodit její hlavní poslání.
Celou délku této chodby lemují směrem k pevnostnímu příkopu od sebe oddělené výklenky – střelecká stanoviště.

Každé stanoviště bylo vybaveno střílnou. Nad střílnou se nacházel otvor pro odvětrání plynů a kouře, který vznikal při výstřelu, šachtička vyúsťovala pod římsou pevnostní zdi.

Otvory střílen směřují do pevnostního příkopu (směrem od předpokládaného útoku) a míří na protější zeď pevnostního příkopu. Vysvětlení pro toto řešení je následující: předpokládalo se, že nepřítel pronikne do prvního příkopu od předpolí a bude se snažit zdolat následující zeď. V tom okamžiku by jej přivítala smršť olova ze střílen za jeho zády.

Dlužno podotknout, že drobnou výjimku tvoří střelecká galerie uvnitř bastionu 2 a 6, kde je střelecká galerie vybudována pod úrovní suchého příkopu, a proto jsou střílny situovány až do úrovně nohou.

Střelecká galerie pokračuje souběžně s pevnostním příkopem. Po straně blíže k příkopu míjíme střílny a vždy po několika metrech klenuté otvory ústící do pevnostního příkopu. Jedná se o takzvané výpadové branky, které měly vojákům umožnit vstoupit na vybraných místech do pevnostního příkopu (například v případě přímého útoku).

Každá branka byla chráněna zevnitř zajištěnými ocelovými dveřmi. Branky mohly být taktéž využity v případě potřeby transportovat do podzemí například stavební materiál. Využitím výpadové branky odpadla nutnost přenášet materiál podzemím. Vedle střílen a výpadových branek si nemůžeme nevšimnout temných chodeb, které v pravidelných vzdálenostech přerušují protější stěnu střeleckých stanovišť. Některé chodby směřují do nitra pevnostního valu, jiné v mírném úhlu stoupají směrem k tušenému povrchu. Jinde jsou ve stěně pouze zazděné mělké výklenky (v některých částech je zdivo částečně vybourané a v otvoru lze spatřit souvislou vrstvu zeminy). Všechny tyto chodby a jejich účel budou popsány v následujících částech této stránky.

Postupujeme střeleckou galerií až do místa, kde se chodba stáčí. Zastavuje nás cihlová zeď, v níž jsou čtyři střílny s kruhovým otvorem nad každou z nich. Vše v pevnosti je přísně účelové a opodstatněné, stejně tak i tato překážka zvaná traverz.

Účelem traverzu bylo zastavit, nebo alespoň na dostatečnou dobu zpomalit postup nepřítele, který by v těchto místech za určitých okolností mohl proniknout až do podzemí a ohrožovat obránce. Dlužno podotknout, že se případný útok předpokládal v místě, kde se hlavní galerie stáčí (při dělostřeleckém odstřelování špice protějšího příkopu by mohlo dojít k poškození zdi u střílen a útočník by měl teoretickou možnost napadnout podzemí). Střílny a granátové skluzy směřují právě do tohoto prostoru. Traverz nešlo obejít, protože další průchod uzavírala ocelová dvířka, doplněná střílnou. Obránce pak mohl pomocí střílen chodbu postřelovat a držet útočníka v uctivé vzdálenosti. Pokud by se přesto útočník dostal až k samotnému traverzu a snažil by se zde položit například nálož, čekalo by na něj další překvapení. Kulaté otvory umístěné nad střílnami jsou vyspádovány směrem k předpokládanému útoku – jedná se vlastně o „granátové skluzy“. Obránce by zapálil doutnák nálože, kterou tvořila skleněná nádoba plněná nasekaným olovem, nebo hřeby. Tento „obranný granát“ by byl vhozen do otvoru a vzápětí by sklouzl otvorem, spadl na útočníka a… sklo a hřeby při výbuchu neničí zdivo, nýbrž měkkou tkáň…

V místě mezi traverzy se hlavní galerie rozšiřuje a chodba se obloukem stáčí – kopíruje lom pevnostního valu. Nejsou zde již jednotlivá střelecká stanoviště, avšak střílny jsou jakoby natěsnány k sobě. I tato stavební úprava má své opodstatnění. Přes pevnostní příkop naproti nám se nachází špice dalšího pevnostního valu. V případě útoku nepřítele by se právě sem soustředila dělostřelecká palba, která by měla za úkol špici zničit. Tato část by totiž po svém zničení mohla posloužit pěchotě jako místo vhodné k překonání pevnostní zdi. A právě za pomoci velkého počtu střílen by obránce byl schopen špici dostatečně bránit. Umístění střílen v oblouku umožnilo i podélné postřelování příkopu.

Většina střílen je od sebe oddělena cihlovou příčkou na jednotlivá stanoviště střelců.
Na pravé fotografii jsou dva otvory do pomocné prachárny.

Střelecká galerie pod krytou cestou nemá cihlové příčky oddělující jednotlivá střeliště.

Každé střelecké stanoviště mělo svou „ventilaci“.
Kouř vznikající při výstřelu byl odváděn otvorem nad střílnou.

Ventilace od střílen vyúsťuje těsně pod pískovcovou římsou pevnostní zdi.

Vždy po několika desítkách metrů je vybudována výpadová branka ústící do pevnostního příkopu.
Za povšimnutí stojí i zvýšený práh výpadové branky.
V případě zatopení pevnostního příkopu (do určité výšky), by bylo pevnostní podzemí bezpečně suché.

Střelecká galerie je náhle přerušena cihlovou zdí, ve které jsou otvory pro střílny – traverz.

Ilustrační znázornění střelecké galerie a traverzů.
Účelem traverzu bylo zastavit, nebo alespoň na dostatečnou dobu zpomalit postup nepřítele.

Střílny a granátové skluzy v traverzu.
Obránce mohl účelně bránit prostor za traverzem.

Hlavní galerie se stáčí do oblouku (kopíruje lom pevnostní zdi).
Střelecká stanoviště již nejsou oddělena, protože střílny jsou stěsnané blíže k sobě.

Naposledy upraveno 20. 12. 2012

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek