Historie pevnosti

Poté, co rakouský panovník a císař Karel VI. poznal, že nemá a nebude mít mužské potomky, rozhodl a následně dohodl s řadou evropských panovníků, že po jeho smrti usedne na trůn jeho nejstarší dcera Marie Terezie. A tak se také po císařově smrti v roce 1740 stalo. Avšak ne všichni panovníci na tuto pragmatickou sankci (jak dějiny Karlovo rozhodnutí pojmenovaly) přistoupili. K nejnespokoje­nějším z těch, kteří tak přišli o možnost připojit habsburskou říši ke svým državám, patřil pruský král Fridrich (Bedřich) II. Ten pragmatickou sankci neuznal a začal s Marií Terezií válčit.

V zájmu ochrany země před vpády pruských vojsk rozhodla Marie Terezie (a její syn Josef II., který byl v té době jejím spoluvladařem a nejvyšším poradcem ve věcech vojenských) v roce 1780 zbudovat dvě pevnosti, jež by chránily severní hranice její říše.
Jedna byla umístěna k soutoku Labe a Metuje nedaleko Náchodské branky – Pevnost Josefov, druhá k soutoku Labe s Ohří poblíž Travčic a Německých Kopist – Pevnost Terezín.

Karel VI

(otec Marie Terezie)

Karel VI – císař Svaté říše římské, král český, uherský.
Zdroj – Wikimedia Commons.

Marie Terezie

(dcera Karla VI a matka Josefa II)

Marie Terezie z Boží vůle (římská císařovna), uherská a česká královna,
arcivévodkyně rakouská, vévodkyně burgundská a hraběnka tyrolská.
Zdroj – Wikimedia Commons.

Josef II

(syn Marie Terezie – zakladatel pevnosti Terezín)

Josef II. Císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský
Zdroj – Wikimedia Commons.

V úterý 10. října 1780 přijel na staveniště císař Josef II., aby zde položil základní kámen k výstavbě pevnosti. Ta byla pojmenována na počest panovníkovy matky Theresienstadt (Terezín), a její výstavba trvala přibližně deset let.

Základní kámen pevnosti Terezín.
České znění zakládací desky města Terezín:
„Josef II., rozmnožitel říše, otec vlasti, položil 10. října 1780 základní kámen k tomuto věčnému dílu.
Příkladu prozíravého vládce následovali. M. Lacy, polní maršálek, K. Pellegrini, nejvyšší vojenský ženijní ředitel a správce stavby pevnosti a ostatní přítomní.“

Pevnost Terezín

Celková souhrnná opevněná plocha zabírá 398 ha, náklady na stavbu se odhadují na 11 až 12 milionů zlatých. Stavební práce provádělo na 14 tisíc lidí ze všech částí Rakouska. Celková plocha opevnění zaujímá 67 ha, dalších více než 158 ha tvoří 4 čtyři uměle zatopitelné kotliny. Východní část města (mezi kostelem a Novou Ohří) stojí v původně bažinatém terénu na dubových pilotech a roštech s kamennou výplní. Tok řeky Ohře byl uměle napřímen a v délce čtyř kilometrů vzniklo nové řečiště. Systém podzemních chodeb dosahuje celkové délky 29 kilometrů. Celková délka pevnostního valu činí 3 770 metrů, valy jsou silné okolo třiceti metrů a výška bastionů ode dna příkopu je dvanáct metrů. Původní opevnění se dochovalo téměř po celém obvodu města v podobě velkého oválného prstence s hvězdicovými výběhy hrotitých bastionů. Většinu těchto staveb tvoří režné zdivo z velkých červených cihel zvaných šancovky, kterých bylo zapotřebí tolik, že jich pět cihelen vyrábělo každý rok dvacet milionů.

Mohutné hradby chránily jedno z nejdůležitějších obranných zařízení – stavidla, jimiž bylo možné zaplavit hradební příkopy a rozsáhlé zátopové kotliny okolo pevnosti.

Uvnitř Hlavní pevnosti pak vyrostlo město a zrodil se život nápadně poznamenaný všudypřítomnos­tí vojáků

V červnu roku 1790, přibližně deset let od položení základního kamene, byla pevnost za přítomnosti hlavního projektanta Terezína, generála hraběte Karla Pellegriniho, prohlášena za bojeschopnou. Pevnost představovala ve světě špičkový bastionový systém, v boji se ale nikdy neuplatnila a nepřátelská vojska se jí raději vyhýbala.

Po stránce stavební i taktické patří pevnost Terezín mezi nejdokonalejší fortifikační stavby na světě a představuje vrchol pevnostního stavitelství z konce 18. století. Pevnost se skládá ze tří částí:

• Hlavní (neboli Velká pevnost), jež tvoří pevnostním systémem obehnané město na levém břehu Ohře
• Malá pevnost, situovaná na pravém břehu Ohře směrem ku Praze
• opevněný prostor (horní a dolní retranchement), který se nachází mezi „Malou“ a Velkou pevností.

Malá pevnost sloužila ještě v c. k. dobách jako vojenská věznice, v níž se ocitla řada politických a vojenských odpůrců habsburské monarchie. Za druhé světové války byla Malá pevnost přeměněna v nechvalně proslulé vězení pražského gestapa.
Z Hlavní pevnosti, (rozuměj města samotného), vystěhovala okupační moc původní obyvatelstvo a na sklonku roku 1941, zde zřídila židovské ghetto. Terezínská pevnost, jež patří mezi nejmodernější a nejdokonalejší pevnosti bastionového typu na světě, neměla nikdy příležitost prokázat svou obrannou sílu. V boji nebyla nikdy využita a její fortifikace postupně chátrala. Malá pevnost byla v roce 1947 prohlášena Památníkem národního utrpení, celé město pak v roce 1992 vyhlášeno památkovou rezervací.

Velká voda…

Pak přišel osudný 15. srpen 2002… Stalo se něco, s čím nikdo, ani projektanti pevnosti, nikdy nemohl počítat – od Labe, vzdáleného asi pět kilometrů, se proti proudu pokojné Ohře přivalila mohutná záplavová vlna. Město a všechno okolo zalila místy až do výše dvou metrů. Přišla minimálně pětisetletá voda.

Během několika hodin se pod hladinou kalné vody ocitl systém hradebních příkopů a s nimi spousta zahrádek… Zatopen byl střed města, Malá pevnost s Národním hřbitovem, cesty, pole, louky – a pochopitelně i přibližně třicetikilometrový labyrint podzemních chodeb, podkopového obranného systému pevnosti a jeho kasemat.

Pětisetletá voda…

Znamenala definitivní konec obdivované josefínské fortifikace?

Utopila již téměř čtvrttisíciletou slávu Terezína?

(rok 2013 – doplněno.)
Předpokládal jsem, že zrovna tato stránka již „navždy“ zůstane ve své původní podobě…

…jak jsem se mýlil…

… Uplynulo jedenáct let a pevnost a město bylo opět obklíčeno nezvladatelným vodním živlem. Diky vypětí všech sil (a skutečnosti, že hladina vody byla o metr níže než v roce 2002), se podařilo vnitřní město uchránit před zaplavením. Ne tak pevnostní příkopy, ale to už je téma na jiné části stránek…

Naposledy upraveno 27. 5. 2019

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek