Město Terezín

Město Terezín

Město Terezín

Znak a vlajka města Terezín.

Letecké pohledy na město Terezín.

Pokud se na město Terezín podíváme od okolních vesnic či z polí lze ze samotného města spatřit pouze věž posádkového kostela – jejíž vrchol přečnívá přes okolní zeleň a střechy několika novějších budov (mimochodem podle jedné pověsti má kostelní věž své spodní části minové komory pro případnou možnost demolice věže. V případě války hrozilo nebezpečí, že by útočník mohl podle kostelní věže vést dělostřeleckou palbu na budovy uvnitř města. Dlužno podotknout, že v dostupných plánech kostelní věže není nic podobného zakresleno).

A právě dominantní věž kostela nás jako pomyslný maják přivádí do středu města. Města s ponurou a smutnou historií, ale i města, které se právem snaží dostat na výsluní míst, která mají návštěvníkům co ukázat.

Pohled na město a pevnost Terezín od vrchu Radobýl,

Pohled na posádkový kostel od staré nemocnice.

Pohled na věž kostela z předpolí pevnosti.

Posádkový kostel Vzkříšení páně.
Pohled z náměstí.

Historie města

Město Terezín bylo vystavěno na bažinatém podloží, v těsném sousedství řeky Ohře. Pro stabilizaci podloží a zpevnění základů staveb byly použity rošty vytvořené z dubových kůlů, kamenů a zeminy prosypané vápnem.
Vzhled i stavební uspořádání města jasně vypovídá o jeho plánovaném vojenském využití, a jeho výstavba byla dána vojenskými předpisy a řády.

Výstavba vojenských a civilních budov, probíhala podle předem zpracovaného plánu, který stanovil šachovnicově navržené ulice s obdélníkovým náměstím ve středu města.
Bývalá kruhová kašna pak tvoří jeho geometrický střed, přičemž kašna byla vybudována ve výšce 8 metrů nad hladinou Ohře (při normálním stavu vody).
Největší plochy města byly určeny pro posádkové budovy – kasárna, které jsou vystavěné převážně po obvodu Terezína. Civilní domy kryté hradbou kasáren se ponejvíce nacházejí ve středu Velké pevnosti.

Zástavba nesměla být z bezpečnostních důvodů příliš vysoká – z tohoto důvodu dosahují všechny původní terezínské budovy maximální výšky kolem čtrnácti metrů.

Podle předpisu musel mít každý dům svou vlastní studnu. V některých případech se toto nařízení „obcházelo vybudováním jedné společné studny, která se nacházela uprostřed bloku čtyř domů.

V roce 1875 byla ve sklepní místnosti, pod Horní vodní branou, vybudovaná nádrž na užitkovou vodu. Toto technické řešení však pravděpodobně nesplňovalo svůj účel. Z tohoto důvodu byl v roce 1877 vystavěn vodojem, pro jehož umístění byla opět zvolena Horní vodní brána, v tomto případě její vrchní část. Vodojem zásobovala pitnou vodou studna, která byla umístěná u levobřežního mlý­na

K osvětlení města sloužily zpočátku olejové nebo petrolejové lucerny umístěné na zdech.
Elektřina byla do města zavedena až v letech 1902–1903.

Kromě kasárenských traktů bylo potřeba vystavět i budovy potřebné pro zajištění plné soběstačnosti města. Při procházce městem můžeme spatřit bývalé sklady potravin, vojenského a stavebního materiálu, pekárnu se 16 pecemi, která byla schopna denně vyprodukovat 50 až 70 tisíc porcí chleba denně, jatka nebo třeba dva splavové mlýny (pšeniční a žitný) na řece Ohři.

Splavové mlýny na řece Ohři.
Na pravém břehu řeky Posádkový pšeničný vodní mlýn.
Na levém břehu řeky Posádkový žitný vodní mlýn.

Posádkový pšeničný vodní mlýn.

Posádkový žitný vodní mlýn.

Hlavní složku obyvatelstva pevnosti mělo tvořit vojsko. Usazování civilního obyvatelstva pečlivě kontrolovala vojenská správa, jež vybírala pouze civilisty, kteří mohli posádce nabídnout specializované služby.
Jednalo se o profese prospěšné pro pevnost a běžný život vojska  – (pekaři, řezníci, truhláři, tesaři, koláři, krejčí, ševci, řemenáři, sedláři, kováři, zámečníci a samozřejmě zedníci).
To jsou pouze některá řemesla, o která byl zájem. Jmenovaní řemeslníci se v Terezíně mohli přednostně usídlit. Další podmínkou byl samozřejmě i nezávadný způsob jejich předchozího života. A tak lze spatřit na okraji i uvnitř města, mnoho civilních domů, z nichž každý měl svou zahradu a dvůr, kde se nacházely malé řemeslnické dílny. Převládající způsob obživy civilního obyvatelstva tedy představovalo řemeslo a obchod. O bohatém společenském ruchu svědčí i to, že v Terezíně bylo v období Rakouska-Uherska zaznamenáno obchody všeho druhu 39 hospod, 19 kořalen, pět vináren, pivovar a poměrně velké množství veřejných domů. Vzhled města se samozřejmě postupně měnil po celou dobu mnohdy pohnuté historie Terezína.

Mapka města, na které jsou vyznačeny hostince a veřejné domy.
Rok, ke kterému je mapka datovaná se mi nepodařilo zjistit.

Radnice a náměstí

Podsklepená, dvoupodlažní budova radnice byla vystavěna v letech 1839–1841 podle projektu Ignáce Antonína Gaubeho. Ve střední vrchní části budovy je trojúhelníkový štít s Latinským nápisem CURIA IURUM ARX MDCCCXXXIX (v překladu – Radnice záštita práv).

Pohledy na budovu radnice postavené v roce 1839 – 1841.

Latinský nápis na čelní stěně radnice.
CURIA IURUM ARX MDCCCXXXIX – Radnice záštita práv …

TEREZÍN – „město na vodě“

Jako hlavni obranný prvek pevnosti Terezín byla využita voda řeky Ohře – přičemž celé řečiště bylo při výstavbě pevnosti (1780 – 1790), zcela nově vyhloubeno
(podrobnosti naleznete na této stránce).

Řeka Ohře protéká středem pevnosti a samotné město leží na jejím levém břehu (ve směru toku řeky).

Letecký pohled na řeku Ohře a hlavní pevnost Terezín – prakticky vše v okolí pevnosti bylo možné v případě potřeby zatápět.
Jak nám příroda v roce 2002 nemilosrdně „ukázala“, tak zatápět se dalo nejenom v případě potřeby…

Řeka Ohře je po obou stranách pevnosti sevřena nábřežím s pískovcových blo­ků.

Terezín – vojenské město

(Samostatná stránka o kasárenských budovách je naplánována do budoucna)

Jak již bylo napsáno, tvořily hlavní složku města vojenské budovy (kasárenské bloky, nemocnice a sklady). Tyto budovy byly využívány od doby vzniku města až do novodobé historie, datované rokem 1996 (v tomto textu je vynecháno období ghetta, které se datuje do let 1941 – 1945).
Samozřejmě, že svou roli sehrála armáda i v poválečné historii města, kdy byly nadále využívány původní kasárenské objekty, sklady a přilehlé prostory. Tak tomu bylo až do roku 1996, kdy Ministerstvo obrany vydalo rozhodnutí o zrušení vojenské posádky.

Bohužel přítomnost armád však ve městě a v pevnostních stavbách zanechala mnoho znatelných šrámů v podobě různých přestaveb a dostaveb některých objektů.
Kromě toho narušily vzhled v okolí těchto staveb i desítky metrů různých ohrad, počínaje pletivem a plechovým vlnitým plotem konče. Tam kde se nezachovalo pletivo, můžeme spatřit alespoň sloupky po oplocení.

Nejotřesnější stavební úpravy prováděla „novodobá“ armáda, a to až do svého odchodu z Terezína v roce 1996. Situace se nijak moc nezlepšila ani s odchodem armády. Je těžké posoudit, zda větší škody způsobila armáda svým „stavitelským“ přístupem, či naopak stav, který nutně musel v budovách nastat po jejich vyprázdnění.

Pro rozlehlé kasárenské bloky neexistuje zatím žádné rozumné využití, a proto je v současnosti převážná většina těchto budov ve velmi žalostném stavu. Vyrabované místnosti, rozbitá a prázdná okna, děravé střechy, tekoucí okapy a odlupující se omítka. To je současný stav většiny z původních jedenácti kasáren.

Samozřejmě nelze zapomenout ani na pětisetletou velkou vodu v roce 2002, kdy bylo celé město zatopeno místy až do výše dvou metrů Přesto, že tyto nepříjemné události jsou již několikaletou minulostí, lze na některých místech doposud spatřit, kam až sahala hladina vody.

Ale abych jenom na vše nekoukal příliš pesimisticky.
Při prohlídce města zjistíme, že (na rozdíl od vojenských budov), získala převážná většina civilních domů nové omítky a v mnoha případech například i střechy. Samozřejmě i zde najdeme pár výjimek, ale opravených objektů je většina a další stále přibývají.

Kromě zrenovovaných budov zaujme ve městě i velké množství zeleně. V tomto případě nemám na mysli křovím a trávou porostlé pevnostní zdi a příkopy, ale několik parků a řady stromů v ulicích. Terezín je skutečně zelené město, jenom těch lidí odpočívajících ve stínu stromů je stále ještě poměrně málo.

Asi to bude znít neuvěřitelně, ale Terezínu pravděpodobně nejvíce prospěla velká voda v roce 2002. Ta byla patrně impulzem, který spustil lavinu v podobě oprav a údržby tolik zničeného města. Ostatně o stavebních úpravách realizovaných po roce 2002, si můžete přečíst na zde odkazovaných stránkách, které popisují postupnou obnovu pevnosti.

V budoucnosti čeká Terezín především vyřešení problému značného množství prázdných a zchátralých vojenských objektů.
Cesta, kterou se bude ubírat, je zatím zahalena mlhou tajemství. Jeho unikátní architektura, historická zkušenost i poloha v podhůří Českého středohoří jej předurčuje stát se cílem turistických výprav.
Prostory, které se po letech otevírají veřejnosti, nabízejí možnost uspořádat velkolepé i komorní výstavy, koncerty, semináře, festivaly, divadelní představení. Vhodnou přestavbou kasárenských bloků na byty, studijní prostory apod. by ožila krásná představa pulzujícího města plného mladých lidí, proudícího života, vzdělanosti a kultury…

Vojenské a kasárenské budovy – najdeme je na několika místech.

Pro účinnější obranu v případě boje jsou všechny ulice pravoúhle uspořádány.
Stačilo postavit na začátek ulice jedno dělo a výstřel náboje typu kartáč by se postaral o důkladné vyčištění…

Terezín – zachráněné město

Nejhezčí a nejopravenější budovy lze samozřejmě spatřit na náměstí, ale trend oprav se postupně rozšiřuje i do okolních ulic.

Dům inženýru.
V dobách výstavby pevnosti místo, kde „to všechno“ získávalo svou podobu.
Zde byl hlavní stan stavitelů pevnosti Terezín.

Dům inženýru – venkovní virtuální prohlídka.

Bývalá budova posádkového velitelství.
Postavena v letech 1787–1788.
Projektoval George ď Anthon

Důstojnický dům.

V roce 2013 nově rekonstruovaná budova jízdárny.

Mnohé, zejména civilní domy mají novou fasádu.
Původně smutný a zanedbaný ráz města postupně mizí, a za pár let nikdo nepozná, v jakém stavu ještě nedávno toto město bylo.

Terezín – město zeleně

Velká část města je plná zeleně.

Kempelův pavilón.

Ve Smetanových sadech lze spatřit i opravenou stavbu nazvanou Kempelův pavilón.

Pomník 42. pěšího pluku, byl slavnostně odhalen dne 3. září 1916, pavilón byl projektován Erweinem Kempelem a Emilem Richterem.

Podnět ke stavbě dal hejtman Gottfried Zeman a plk. Anton Ludwik

Dřevěné sousoší pěšáka a bubeníka je dílem berlínského sochaře Heiricha Rochlitze.
Sousoší bylo odstraněno roku 1918 českými legionáři.

Roku 1930 bylo odvezeno do Památníku národního odboje v Praze.

K 11. výročí vzniku ČSR (říjen 1929) zde byla odhalena busta prezidenta T. G. Masaryka.

Samotná busta byla dílem profesora Otakara Španiela, byla zhotovena z tzv. bračského bílého mramoru, který byl dovezen z osady Pučišča (dnešní Chorvatsko), podstavec busty byl zhotoven z umělé švédské žuly. Busta vznikla díky dobrovolným sbírkám důstojnických a rotmistrovských sborů 3. pěší divize.

Dne 1. 12. 1940 se v Terezíně konala slavnost odhalení obnoveného pomníku příslušníkům 42. pěšího pluku. Slavnost byla zahájena proslovem krajského vedoucího válečníků hejtmanem Josefem Labayem.
Hlavní proslov pronesl poslední velitel bývalého c. k. českého pěšího pluku č. 42 Arnošta Augusta vévody z Cumberlandu, Brunšviku a Lüneburgu plukovník SS Obersturmbannführer Heinrich Tunkel svobodný pán z Aschbrunnu a Hohenstadtu.

Heinrich Tunkel v proslovu vzpomněl, že za zvuků granátnického pochodu 42. p. p. vstoupil A. Hitler dne 15. 3. 1938 do dvorního hradu Hofburgu ve Vídni. Slavnostní akt znovuodhalení pomníku dne 1. 12. 1940 byl rovněž oslavou založení tradičního svazu bývalých příslušníků 42. p. p., který byl prvním sudetoněmeckým svazem tohoto druhu.

Doplňující informace k pavilonu zaslal pan Jiří Jordán Hrych

Pavilón ve Smetanových sadech, odhalený dne 3. 9. 1916, ve kterém bylo původně umístěno sousoší granátníků C. u. K. Inf. Reg. No. 42.
Toto sousoší bylo dodatečně přemístěno do terezínského kostela.
Přibližně v r. 1934 byla do pavilonu instalována busta prezidenta T. G. Masaryka.
V prostranství před pavilonem se konaly každý týden (v letních měsících) promenádní koncerty hudby.

Terezín – město historie

Možná by bylo vhodné doplnit poznámku, že město Terezín nemělo až do srpna 2015 své vlastní muzeum. Naštěstí se tato situace již změnila a tak má návštěvník možnost navštívit muzeum historie pevnosti Terezín

Prohlídka muzea mnohé vysvětlí a já mám pro doplnění dalších na několik zastávek, které mají s historií alespoň něco společného.

(dlužno podotknout, že vše co je na této stránce napsané je pouze můj názor,
a připouštím možnost, že s ním někdo nemusí souhlasit…)

Na některých domech je možné doposud spatřit původní nápisy.

Ještě nedávno bylo možné spatřit na jednom z domů i název fotoateliéru firmy ZEJBRDLICH.
(Mnoho starých fotografií z Terezína je signováno touto značkou)

Jiné nápisy však ještě dnes vyvolávají pocit mrazení v zádech…
(pozůstatky druhé světové války – označení ulic GHETTA TEREZÍN)

I nějaké to „původní“ oplocení se ještě zachovalo…

Terezín – rozsvícené město.

Nápis je pravděpodobně trochu zavádějící, ale mám za to, že některé pohledy na noční město jsou docela hezké – tak proč se nepodělit…

Vítejte v pevnosti Terezín.
Bývalá Litoměřická brána.

Noční pohled na posádkový kostel a přilehlé budovy.

Co dodat?
I pevnostní město může mít své noční kouzlo.

Ne všechno se třpytí…

Přesto, že za posledních několik let se vzhled města znatelně změnil k lepšímu i tak se ještě pár let budeme potýkat minimálně se vzhledem dosti odpudivých kasáren.
Pro drtivou většinu rozlehlých kasárenských bloků není zatím žádné rozumné využití a na jejich stavu je každý další rok stále patrnější… Vyrabované místnosti, rozbitá a prázdná okna, děravé střechy, tekoucí okapy a odlupující se omítka. To je současný stav většiny těchto budov. Na mnoha budovách jsou doposud jasné pozůstatky po záplavách v roce 2002 *(osekaná omítka a vlhké mapy na stěnách)*…

Na mnoha kasárenských budovách a některých civilních domech jsou doposud jasné pozůstatky po záplavách v roce 2002.
(osekaná omítka a vlhké mapy na stěnách).

Bohužel i na mnoha nově opravených domech se stále ukazuje, že voda je prevít…
Fotografie byla pořízena v srpnu 2012 – DESET let po opadnutí velké vody…

Nevyužívané kasárenské budovy chátrají doslova před očima.
V ucpaných okapech bují tráva, voda nemá kam odtékat, teče po fasádách a loupe se omítka.

Zničené okapy dávno neslouží svému účelu.

A co je horší, začínají se objevovat praskliny, které rozhodně nevěstí nic dobrého…

Prohnilé trámy krovů pomalu ztrácí sílu…

Zachovalo se i několik kousků „stylového oplocení“ po ČSLA.

Smutné jsou i pohledy do opuštěných kasárenských nádvoří.

Naposledy upraveno 14. 9. 2015

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek