Zde - aktuality ze dne: 2. 6. 2023

Vyhledávání

Facebook Google+

Pevnostní brány

Pevnostní brány – úvodem

Letecký pohled na Horní vodní bránu pevnosti Terezín. Foto: Hynek Gazsi
Letecký pohled na Horní vodní bránu pevnosti Terezín.


Pevnost Terezín byla uzavřeným celkem. Spojení pevnostního města s okolím zprostředkovávaly brány, kterých celý pevnostní komplex včetně Malé pevnosti obsahoval celkem šest.
Vnitřní hradby s vnějšími spojovaly poterny (zděné, klenuté „tunely“) .

Směrem na jih vedla cesta Pražskou branou (někdy také zvanou Bohušovická brána). Stála uprostřed kurtiny mezi bastiony č. 2 a 3. Od brány procházela komunikace kleštěmi č. 10, dvoukaponiérou, reduitem a ravelinem č. 16, shromaždištěm č. 28 a pak se stáčela směrem na jih, podél západního okraje inundační kotliny, do Bohušovic.

Na severní straně, v kurtině bastionů č. 5 a 6, stála Litoměřická brána (zvaná též Saská). Od ní vedla cesta přes kleště č. 14 a dvoukaponiérou na reduit a ravelin č. 19, odtud se ohýbala na západ a pak na sever podél západního okraje severní inundační kotliny do Litoměřic.
Obě komunikace, Bohušovickou i Litoměřickou, spojovala cesta vedoucí kolem západního úseku fortifikace, aby se z Bohušovic do Litoměřic nemuselo jezdit přes pevnost.

Z původních čtyř bran Hlavní pevnosti, tzn. města, se do dnešních dnů dochovaly pouze dvě, stojící na východní straně města u řeky Ohře.

Jedná se o Horní a Dolní vodní bránu, jež jsou využívány pro pěší a cyklisty. Litoměřická a Bohušovická brána byly zbořeny v roce 1898.

Do Malé pevnosti se vstupovalo branou v hrdle, mezi bastiony č. 1 a 4. Z pevnostního areálu se vycházelo hlavní branou, postavenou v kurtině bastionů č. 1 a 2. Cesta od brány vedla přemostěným příkopem na lunetu č. 8, pak na shromaždiště a pokračovala krytou cestou podél bastionů č. 2, kde opouštěla fortifikační prostor.

Komunikace byly usměrněny tak, aby je obránci mohli ze svých postavení dobře kontrolovat a ovládat. Přes příkopy vedly mosty pevné dřevěné konstrukce. Jen delší mosty před Dolní a Horní vodní branou a hlavní branou v Malé pevnosti měly zděné pilíře, spojené valenou klenbou, na níž spočívala mostní dlažba.

Část mostu před branami byla pohyblivá – padací. Zařízení těchto padacích mostů bylo jednoduché a praktické. Otáčením ovládacího kola, jehož čepy zapadaly do ozubeného čtvrtkruhu upevněného na mostnici, se pohyblivá mostnice uváděla do svislé polohy, čímž se přerušovalo komunikační spojení a současně uzavíral vstup do průjezdu brány. Všechny brány byly vybudovány vždy uprostřed kurtin. Tím mohl být prostor před nimi účinně zabezpečován palbou z boků bastionů, stojících po obou stranách brány. Výhled i výstřel z předpolí směrem na brány zastíraly kleště, raveliny i vnější pevnostní valy.

Zdroj: Pevnosti sv. 5


znázornění funkce mechanismu padacího mostu – brána je uzavřena a v mostu vznikla překážka v podobě otvoru.znázornění funkce mechanismu padacího mostu – brána je otevřena).

Část mostu před branami byla pohyblivá – padací. Zařízení těchto padacích mostů bylo jednoduché a praktické. Otáčením ovládacího kola, jehož čepy zapadaly do ozubeného čtvrtkruhu upevněného na mostnici, se pohyblivá mostnice uváděla do svislé polohy, čímž se přerušovalo komunikační spojení a současně uzavíral vstup do průjezdu brány. Všechny brány byly vybudovány vždy uprostřed kurtin. Tím mohl být prostor před nimi účinně zabezpečován palbou z boků bastionů, stojících po obou stranách brány. Výhled i výstřel z předpolí směrem na brány zastíraly kleště, raveliny i vnější pevnostní valy.


Naposledy upraveno 20. 12. 2012


To se mi líbí předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2003–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2012 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Fort-terezin.cz.