Jízdárna

Leden 2014 – pohledy na nově opravenou budovou jízdárny.

Po jedenáctiměsíční opravě, byla slavnostně otevřena budova jízdárny.

Velká budova jízdárny byla vystavěna v letech 1861 – 1862, a sloužila pro výcvik jezdectva rakousko-uherské armády, jejichž posádka byla umístěna v nedalekých Jezdeckých kasárnách.

Budova jízdárny je „slavná“ hlavně díky svému jedinečnému skružovému krovu systému de l’Orme (Pojmenovaný po konstruktérovi Philippe de l’Ormes. Přičemž podobná oblouková vazba trámů střechy je u nás k vidění pouze v Praze).

V pozdější době již jízdárna sloužila spíše jako skladiště. V době okupace byla jízdárna využívána jako truhlářská dílna pro potřeby ghetta. V poválečném období prostory využívala armáda jako opravárenskou dílnu a sklad. Armáda si s historickou budovou nijak nelámala hlavu a prostory upravila ke své potřebě stylem – když se kácí les, tak létají třísky.

Po odchodu armády z Terezína posloužily prostory jízdárny ještě několikrát pro natáčení filmů. Dlouhá doba nezájmu a neudržování budovy se na stavbě značně podepsala. Dřevěné trámy napadl červotoč a různé plísně, venku zvětrávalo cihlové zdivo, až došlo k narušení statiky budovy.
Vše neodvratně spělo ke smutnému konci (který jen tak mimochodem hrozí i mnoha dalším vojenským budovám v pevnosti Terezín).
Až když fiktivní hodiny započaly jízdárně odbíjet poslední hodinku, padlo (naštěstí) rozhodnutí, že budova je opravdu unikátní, a proto si zaslouží novou šanci.

A zcela jistě je potřeba napsat, že rekonstrukce, kterou prováděla společnost Metrostav, byla opravdu důkladná.
Havarijní stav vyžadoval opravu celé budovy prakticky od základů, včetně podlahy přes vnitřní a vnější stěny až po unikátní obloukový (skružový) krov. Kompletní oprava budovy trvala 11 měsíců a stála 37 milionů korun.

Nově opravená budova jízdárny bude sloužit opět k výcviku koní a vybraných akcí klubu vojenské historie, případně bude využívána i pro další kulturní akce.

Část plánu budovy jízdárny.

Pohled na technické řešení unikátního obloukového krovu.
Stav v roce 2011.

Vnitřní prostory jízdárny.
Stav v roce 2011 – před zahájením stavebních prací.

Budova jízdárny v roce 2011.

Venkovní pohled na budovu v roce 2011 svědčil o jejím značně omšelém stavu.

Ani vnitřní prostory nepůsobily příliš optimistickým dojmem.
Částečný pohled na terasu pro diváky v patře budovy.

Spodní část schodiště, umístěná v technickém zázemí budovy.

Schodiště na terasu.

Pohledy do ohříváren a dalších místností v patře jízdárny.

První pohled na trámy a ladné oblouky krovu je značně působivý…
Ovšem nebylo potřeba většího zkoumání, aby případný návštěvník zjistil, že něco není v pořádku.

Zde se důkladně zabydlela a největší škody napáchala vlhkost a její kamarádka dřevomorka,
za vydatné pomoci, věčně hladového pana červotoče …

Pak však přišla parta šikovných řemeslníků…

Spodní části trámů krovu…

Schodiště na terasu…

Prostory v patře jízdárny.

Předěl terasy a schodiště.

A takhle to vypadá, když se opravdu chce…

Změny (opravy) se samozřejmě týkaly i podlahy jízdárny, rozvodu vody, kanalizace a elektřiny.

Těsně před dokončením stavebních prací bylo instalováno i dřevěné opláštění spodní části stěn.

Pak už jen podlahu zasypat vrstvou speciálně upraveného písku…

A první jezdci mohou vyjet na testovací projížďku.

Nově pravený skružový krov systému de l’Orme *(pojmenovaný po konstruktérovi Philippe de l’Ormes.

Pohled z místa pod terasou …

Pohled do jízdárny z terasy …

Při obnově omítek byly objeveny a následně restaurovány erby zemí Rakousko-Uherska.

kresby, které vidíte na těchto fotografiích, již pravděpodobně nikdy nespatříte…
Vznik kreseb je datován rokem 1941 a (údajně) jde o kresby Wehrmachtu.
Stanoviskem NPU bylo rozhodnuto kresby zafixovat a překrýt.
Tak se i stalo …

Jak šel čas…

Naposledy upraveno 13. 4. 2014

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek