Úvod

Pevnostní zavodňovací systém

Do obranných prvků pevnosti Terezín byla podstatným způsobem začleněna řeka Ohře. Při bližším pohledu nás kromě vysokých cihlových zdí upoutá i důmyslný systém vzdouvacích objektů, kanálů, vpustí, vodních příkopů a záplavových kotlin. Základy pevnosti se nacházejí těsně nad hladinou podzemní vody, aby nebylo možné provádět podkopy. Celý vodní systém se využíval také pro pohon mlýnů v pevnosti a zahrnoval i kanalizační systém pevnostního města.

Jak se používal záplavový systém

Hlavní pevnostní most, který se klene přes řeku Ohře, byl navržen a vystavěn tak aby mohl posloužit jako umělá přehrada.

Přibližně pět set metrů proti proudu řeky byl v podzemí vybudován systém nápustných stavidel – Luneta 23. Stavidla se ovládala z kasemat, umístěných nad napouštěcími kanály. Pro vypuštění vody ze systému příkopu a kotlin sloužila soustava výpustných stavidel (Luneta 24), která byla zbudována po proudu řeky, také přibližně půl kilometru pod pevnostním mostem.

Výpustná stavidla mohla být využita i pro zatopení litoměřické kotliny ležící po směru toku vody.

Postup zaplavení probíhal přibližně následujícím způsobem

Do podélných otvorů umístěných po celé délce mostu byly ve dvou řadách spuštěny dřevěné fošny, které přehradily tok řeky. Zdvihající se hladinu řeky Ohře odváděla a regulovala soustava stavidel v lunetě 23, odkud se voda rozváděla do jednotlivých zaplavovaných systémů. Tyto operace bylo možno provádět nezávisle na sobě, navíc stavidla umožňovala při nebezpečí podkopů zvýšit hladinu vody v půdním profilu. Vypuštění zaplavených šancí proběhlo obráceným způsobem. Z mostu se vyjmuly fošny, stavidla lunety 23 byla uzavřena, a naopak se otevřela stavidla lunety 24, aby se voda vrátila do svého původního koryta. Pro docílení urychleného vypuštění vody ze šancí sloužila, pískovcovými bloky vyzděná, strouha zvaná kyneta. Kyneta nesloužila jen k odvodnění příkopů a kotlin, ale i k odvádění dešťové vody.
(V posledních letech před ničivou záplavou bylo velkým problémem téměř nulové odvodnění příkopů a hlavně kotlin v celé pevnosti.)

Kotliny

Kotliny jsou oblasti nacházející se mimo samotnou pevnost. Prostory kotlin lze popsat například jako jakési velké prolákliny ležící těsně nad hladinou vody. V těchto místech se dalo předpokládat, že si je případná útočící či obléhající armáda vybere, k vybudování svého ležení či že odtud povede útok na město. Pak by obráncům města stačilo nasměrovat vodu do této oblasti a vše by se ocitlo pod hladinou vody. Výsledek je jasný: zatopené a navlhlé zásoby a velice nepohodlný pohyb ve vodní hladině. Tato situace by útočníka zdržela, poškodila a navedla do oblasti mimo kotlinu. Tam však už byla pevnost vystavena tak, aby náporu dobyvatelů odolala.

V případě nebezpečí ze severu se zaplavila Litoměřická kotlina.

Kopistská kotlina byla zaplavována samostatným náhonovým systémem. Při hrozbě útoku z jihu by se pak zalily Bohušovická kotlina a Travčická kotlina včetně propojovacího článku mezi Hlavní a Malou pevností a dále jednotlivé pevnostní příkopy.

Ke zničení tohoto vodního obranného systému by bylo třeba demolovat mosty a jezové konstrukce, které však chránilo vlastní opevnění, takže k nim nebyl přístup. Navíc se nacházely mimo dostřel z předpolí pevnosti. Pro odvedení vody Ohře mimo pevnostní systém by bylo třeba v tehdejší době 11 000 mužů a doby 108 dní.

Podrobnější popis a fotografie naleznete na následujících stránkách.

Naposledy upraveno 20. 12. 2012

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek