Hřbitov Terezín – hroby z první světové války

09. 04. 2021

OMLOUVÁM SE,

ALE Z DŮVODU VYPNUTÍ PODPORY FLASH PLAYER – NEFUNGUJÍ ODKAZY NA VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKY.

pracuje se na dokončení NOVÉ PODOBY virtuálních prohlídek – prosím o strpení.

Pevnost Terezín – vojenské město samozřejmě sloužilo svému účelu i v době první světové války, kdy zde bylo množství vojenských jednotek, vojenská nemocnice a hlavně největší seskupení zajateckých táborů na našem území.

Až do té doby než jsem se začal nořit hlouběji do dokumentů a podkladů k tomuto tématu, nebyl jsem si zcela jist, co se k tomuto tématu vlastně dá napsat. Ted však musím pomalu omezovat, co všechno by na této stránce mělo být napsáno. V každém případě je to docela smutné čtení.

Plány hřbitova.
Aby nebylo hledání tak jednoduché, označení (číslování) jednotlivých částí hřbitova se v průběhu let několikrát změnilo.

Rozdělení vojenských hrobů (1914 – 1918) na hřbitově Terezín.
(Na mapě budou případně doplněna další důležitá místa.)
Při zvětšení mapy se zobrazí popisky.
>> zvětšit mapu <<

Pomník věnovaný účastníkům sarajevského atentátu v r. 1914.

Na této stránce se věnuji vojenským hrobům z doby první světové války, přičemž vznik tohoto celosvětového konfliktu je pevně spojován se jménem Gavrilo Princip.

Protože se necítím natolik fundován, abych se mohl tomuto tématu věnovat podrobně, napíši snad jen to, že Gavrilo Princip 28. června 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou  – což bylo využito jako záminka pro rozpoutání první světové války.

Již méně je známa skutečnost, že Gavrilo Princip a další atentátníci (Nedeljko Čabrinovič, Trifko Grabež) byli vězněni v Malé pevnosti. Odtud byl Gavrilo Princip převezen do staré vojenské nemocnice (naproti kavalíru 8), kde 28. 4. 1918 zemřel na tuberkulózu. Byl tajně pohřben na terezínském hřbitově v sekci B II/1. Tento hrob byl v červenci 1920 exhumován a tělo převezeno do Sarajeva.

V této budově a za těmito okny prožil své poslední dny Gavrilo Princip.

List z knihy pohřbů se jménem, místem a datem pohřbu Gavrila Principa.

Na místě kde byl Gavrilo Princip pohřben, byl později vybudován pomník.

Virtuální prohlídka pomníku Gavrilo Princip a nejbližšího okolí.

Pomník Obětem 1. světové války

Opravdu mi dlouho vůbec nedocházely všechny souvislosti ve spojení s vojenskými hroby z první světové války.
Až když jsem se začetl do knihy pohřbů a prohlížel si strohé zákresy hrobů, potom najednou přišla část plánu, kde kromě mnoha obdélníčků bylo v každém z nich vždy dopsáno i jméno…

Do té doby jsem byl samozřejmě na hřbitově několikrát, a ty poměrně velké zelené plochy jsem považoval za opuštěné (i když jsem se jim při focení raději vyhýbal a nechodil přes ně).
Když jsem začal fotit podklady k tomuto tématu, stále častěji pak jsem si začal všímat mnoha nenápadných kopečků na zatravněné ploše. Vzpomněl jsem si na plány hřbitova, na to množství obdélníků s čísly – mnohdy se jmény, a najednou mi došlo, že pod každou nerovností je pohřben minimálně jeden člověk – bývalý voják nějaké armády.

Možná namítnete, že právě proto to je hřbitov.

Jenomže ti kluci a muži co tam jsou, nemají na hrobech žádné označení, nikdo z jejich pozůstalých už asi ani dnes neví, že tam někde leží jejich dávný příbuzný a je jich tam opravdu hodně …

Avšak to dá se to částečně napravit – protože se ve většině případů nejednalo o hromadné hroby a hlavně byla vedena strohá, nicméně důsledná vojenská evidence. Proto je ještě dnes možné pojmenovat prakticky každý hrob – a třeba se tak jednou i stane …

Na závěr této části snad jen informace, že do těchto hrobů bylo pohřbeno celkem 1304 obětí – podle národností je rozdělení následující:

• Čechoslováci 668 (zahrnuje větší počet obětí německé národnosti)
• Italové 31
• Rumuni 46
• SHS 39 (SHS = Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)
• Poláci 254 (zahrnuje oběti z dnešního území Ukrajiny)
• Rakušané 69
• Maďaři 21 (zahrnuje etnické Maďary z území dnešního Rumunska)
• Rusové 156
• Národnost neznámá 20

  celkem 1304 obětí …

(Na otázku proč je v hrobech tolik různých národností odpovídám v další části této stránky.)

Pouze zlomek listů z knihy pohřbů …

Část plánů hřbitova – každý obdélník či čtverec je minimálně jeden zmařený lidský život.
A zobrazené stránky jsou pouze část z celkového počtu, který jsem sem ani nevkládal…

Vojenské hroby z první světové války – jsou prostě všude …
Postůj, člověče a nezapomeň …

Virtuální prohlídka části vojenského hřbitova Terezíní.

V jarní zeleni, která pokrývá množství bezejmenných hrobů, si nelze nepovšimnout pomníku obětem první světové války.

Pomník obětem první světové války.
Čestné památce zde pohřbených hrdinů.

Čestné památce zde pohřbených hrdinů.
Pokoj Vám!
1914–1919.

Na každé vrchní straně mohyly je nápis Čestné památce zde pohřbených hrdinů.
Každý z nápisů je proveden v jiném jazyce.

Virtuální prohlídka mohyly a jejího nejbližšího okolí.

Ruský a Srbský hřbitov na terezínském hřbitově

Velký společný hrob Ruských a Srbských vojáků se nachází také na původním – prvním (starém) terezínském hřbitově.

Velký společný hrob Ruských vojáků se nachází také na původním – prvním terezínském hřbitově.

Dnes již tuto smutnou epochu první světové války připomíná pouze travnatá plocha a několik náhrobků …

Nápisy na několika náhrobcích.

Ruských hrobů je na hřbitově více.

Zapomenuté srbské náhrobky.

Virtuální prohlídka Ruských hrobů na terezínském hřbitově.

Ruský hřbitov

V době válečného konfliktu 1914 – 1918 byly v okolí terezínské pevnosti zřízeny vojenské zajatecké tábory, pravděpodobně nejrozsáhlejší na území Čech. Podle kronikářských záznamů prošlo během 1.světové války těmito zajateckými 40–50 tisíc zajatců …

Zajatci byli především ruské, srbské, italské a rumunské národnosti. Tuto událost dodnes připomíná tzv. Ruský hřbitov s pomníkem *(tento hřbitov se nachází v těsném sousedství oficiálního hřbitova), * a bylo zde pohřbeno 1139 válečných obětí…
Vzhledem k velkému nárůstu zemřelých bylo nutné začít pohřbívat i mimo pevnostní hřbitov.

Strohá statistika vypadá následovně …

Zajatecký hřbitov

• Rusové 922
• Poláci 61
• Rumuni 63
• Italové 48
• Litevci 2
• Lotyšové 8
• Fin 1
• Estonci 7
• SHS 21 (SHS = Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)
• Národnost neznámá 6

Celkem 1139 obětí …

Jeden ze zajateckých táborů v Terezíně.
Tento byl vystavěn u nové nemocnice – dnes pečovatelského do­mu.

Zajatecký tábor pro důstojníky v prostoru Kavalíru IV.
K.u.k Offizier­sstation für Kgf Theresienstadt (lépe K.u k.Offizier­sstation für Kriegsgefangene Theresienstadt).
De facto se jednalo o “zajatecký tábor pro důstojníky”,vlastní zajatecký tábor měl označení K. u k. Kriegs- gefangenenlager Theresienstadt.

Poštovní razítko víše uvedeného zajateckého tábora pro důstojníky.

Plány dvou zajateckých táborů, v tomto případě v okolí Malé pevnosti Terezín.

Ruský hřbitov válečných zajatců I světové války.
V jednotlivých a společných hrobech tohoto hřbitova spočívají tělesné pozůstatky 1139 zajatých vojáků.
(pozn. na desce je napsán nesprávný počet obětí)
Nejvíce zemřelých (920) patřilo k ruské armádě, další byli zajatci Srbští, Rumunští a Italští.
Unikli smrti v zákopech a válečných lazaretech, ale v Terezíně je skosil hlad a epidemie …

Pomník na Ruském hřbitově.

Desky na pomníku na Ruském hřbitově.

Z 1139 hrobů se zachovalo pouze několik náhrobních kamenů …

Virtuální prohlídka Ruských hrobů a nejbližšího okolí.

„Zapomenutý“ vojenský hřbitov

(„Národ, který si neváží svých hrdinů, je bude brzy potřebovat“.)

Projdeme li druhou část terezínského hřbitova, dojdeme až ke zdi, za kterou se nachází třetí část vojenského hřbitova, který již patři ke katastru města Bohušovic.
Přímo z terezínského hřbitova sem nevede žádná branka, vrata ani dvířka. Musíme vyjít ven ze hřbitova a pokračovat podle zdi, až dojdeme k jedné ze dvou uzamčených plechových bran. Pohledem skrz mříže si můžeme prohlédnout neproniknutelnou změť křovin a přerostlé, trávy. Prostě na první pohled takový opuštěný, zapomenutý, neudržovaný kout světa…

Kdo dnes ještě ví, že i to byl svého času hřbitov, který vznikl jen pár měsíců před koncem války. Do jednotlivých i hromadných hrobů zde bylo pohřbeno na 300 válečných o­bětí.

Poslední pohřby se zde konaly po osvobození v roce 1945. Kdy do těchto míst byla odvážena těla německých vojáků a zemřelých z Malé pevnosti.

I takto může vypadat místo posledního odpočinku…
„Národ, který si neváží svých hrdinů, je bude brzy potřebovat“.

Po delším prodírání houštím můžeme spatřit několik zarostlých a převážně zničených náhrobků.

Znovu nalezená jména dávno zapomenutých vojáků …

…Pokoušíme se dát jednotlivým hrobům jména a co nejvíce podrobností…

V dávno zapomenutých kronikách, vojenských dokumentech nebo ve starých novinách, lze občas nalézt drobné informace k vojákům, kteří zůstali pohřbeni na terezínském hřbitově, ačkoliv jejich rodná místa jsou mnohdy v jiných částech naší vlasti, či dokonce světa…

Převážná většina vojenských hrobů dnes již nemá žádné označení.

Jenom velice málo hrobů je označeno náhrobním kamenem.

Jaroslav Nohejl, pěšák od 6. Náhradní roty 42. Pěšího pluku.
Zemřel v Terezíně 1. 12. 1916 na tbc plic.
Jeden nemnoha vojenských hrobů se jménem – v tomto případě i s fotografií…

Druhý nalezený náhrobní kámen a hrob vojáka – Franz Kabriel.
Franz Kabriel, četař 7 roty 92 pěšího pluku.
Zemřel 18. 1. 1915 v rezervní nemocnici v Mostě na zánět osrdečníku a ledvin.

U hřbitovní zdi (část B) jsou dva samostatné hroby vojáků, židovského vyznání.
Nalevo – Martin Stern, pěšák od 44. pěšího pluku. Původem z Kaposváru (Maďarsko), Narozen 2. 2. 1895. Zemřel v Posádkové nemocnici č. 13, dne 2. prosince 1918 ve věku 23 let.
Napravo – Mojses Engelart, původem ze Stryje (dnešní Ukrajina). Obchodník ze Stryje, trestanec II. kategorie, zemřel v Posádkové nemocnici č. 13 dne 31. března 1918 ve věku 42 let.

Autor virtuálních prohlídek uvedených na této stránce - Mgr. Tomáš Kos

_____________­________________________­___

Poděkování:
Chtěl bych tímto poděkovat za opravdu VELKOU pomoc při zjišťování střípků informací terezínském hřbitově.
Pánové – Jiří Jordán Hrych a Radomír Sumič si toto poděkování zcela jistě zaslouží …

Naposledy upraveno 1. 3. 2015

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek